Skutky apoštolské 13

Bible 21

13 V antiochijské církvi byli proroci a učitelé:

Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.

² Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“ ³ Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.

Kypr

⁴ Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr. ⁵ Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan ^[a] byl s nimi, aby jim pomáhal.

⁶ Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus, ⁷ který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo. ⁸ Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře. ⁹ Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí ¹⁰ a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty? ¹¹ Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“

Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. ¹² Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.

Antiochie Pisidská

¹³ Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma. ¹⁴ Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se. ¹⁵ Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“

¹⁶ Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte: ¹⁷ Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží. ¹⁸ Po čtyřicet let snášel jejich způsoby ^[b] na poušti, ¹⁹ a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem. ²⁰ To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce. ²¹ Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech ²² jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘ ^[c]

²³ Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše, ²⁴ před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. ²⁵ Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘ ^[d]

²⁶ Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy. ²⁷ Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu. ²⁸ Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu. ²⁹ Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. ³⁰ Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých! ³¹ On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.

³² Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům ³³ Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu:

³⁴ A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto:

³⁵ Proto na jiném místě říká:

³⁶ David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu. ³⁷ Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.

³⁸ Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů. ³⁹ Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl. ⁴⁰ Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:

⁴² Když pak odcházeli ze synagogy, místní pohané je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu. ⁴³ Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté ^[i] šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.

⁴⁴ Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město. ⁴⁵ Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.

⁴⁶ Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! ⁴⁷ Tak nám to totiž přikázal Hospodin:

⁴⁸ Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. ⁴⁹ Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.

⁵⁰ Židovští vůdci ale poštvali bohabojné ^[k] a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje. ⁵¹ Ti však na ně setřásli prach z nohou ^[l] a přišli do Ikonia. ⁵² Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.