Add parallel Print Page Options

131 Davidova poutní píseň.

Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.

Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.

V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!