Add parallel Print Page Options

Copak se tě mohu vzdát?

11 Když byl Izrael ještě dítětem,
zamiloval jsem si jej;
tehdy jsem povolal
svého syna z Egypta. [a]
Čím jsem je ale volal víc,
tím více ode mě [b] odcházeli pryč –
baalům přinášeli oběti,
modly uctívali kadidly.

Já jsem Efraima učil chodit
a nosil jsem je v náručí;
oni však uznat nechtěli,
že jsem to já, kdo je uzdravil.
Táhl jsem je provazy lidskosti
a lany milování.
Byl jsem jim tím, kdo nadnáší
jho, které nosí na šíji;
skláněl jsem se k nim,
abych je nakrmil.

Nevrátí se snad do Egypta?
Asýrie jim bude kralovat!
Protože se odmítli vrátit ke mně,
v jejich městech bude řádit meč;
roztříští jejich závory,
jejich úmysly pohltí.
Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit;
i když k Nejvyššímu volají,
nepozvedne je vůbec nic.

Copak se tě, Efraime, mohu vzdát?
Mohu tě, Izraeli, vydat napospas?
Copak s tebou jak s Admou naložím?
Zachovám se k tobě jako k Cebojim? [c]
Srdce se ve mně obrací,
v nitru jsem pohnut lítostí.
Nevykonám svůj prudký hněv,
nevydám znovu Efraima záhubě.
Jsem přece Bůh, a ne člověk,
jsem Svatý uprostřed tebe –
nenavštívím tě už děsem.

10 Půjdou za Hospodinem
řvoucím jako lev.
Až zazní jeho řev,
jeho děti rozechvěle přispěchají od moře.
11 Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci,
z asyrské země jako holoubci
a já je k nim domů navrátím,
praví Hospodin.

Footnotes

  1. Ozeáš 11:1 Exod 4:21–23
  2. Ozeáš 11:2 podle LXX, Syr (MT: od sebe)
  3. Ozeáš 11:8 Deut 29:22