Marek 5

Bible 21

Legie

5 Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského ^[a] kraje. ² Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem. ³ Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. ⁴ Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit. ⁵ Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.

⁶ Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena. ⁷ Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“ ⁸ (Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“)

⁹ „Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš.

„Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“ ¹⁰ A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.

¹¹ Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat. ¹² Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“ ¹³ Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.

¹⁴ Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo. ¹⁵ Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. ¹⁶ Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty, ¹⁷ začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.

¹⁸ Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat. ¹⁹ On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ ²⁰ Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

Kdo se mě dotkl?

²¹ Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. ²² Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. ²³ Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“ ²⁴ A tak šel s ním.

Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. ²⁵ Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. ²⁶ Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. ²⁷ Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. ²⁸ Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“ ²⁹ Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.

³⁰ Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“

³¹ Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“

³² On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. ³³ Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu. ³⁴ Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

Talita kum

³⁵ Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“

³⁶ Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.

³⁷ Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. ³⁸ Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, ³⁹ vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“ ⁴⁰ Oni se mu ale smáli.

Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě. ⁴¹ Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“ ⁴² Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, ⁴³ ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.