Add parallel Print Page Options

141 Žalm Davidův.

Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej,
vyslyš můj hlas, když volám tě!
Kéž je má modlitba před tebou kadidlem,
večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!

K mým ústům, Hospodine, postav stráž,
bránu mých rtů prosím chraň.
Nenech mé srdce ke zlu zamířit,
ať se neúčastním skutků ničemných
s lidmi, kteří jsou zločinci –
ať ani neokusím jejich lahůdky!

Ať mě spravedlivý třeba i bije,
jen ať jsem napomínán přítelem,
ať mi však hlavu nemažou ničemové –
proti jejich zločinům stále modlím se!

Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály,
jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.
Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi,
poletí jejich [a] kosti do chřtánu podsvětí!

Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči,
na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!
Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili,
před léčkami těch zločinců!
10 Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí –
já zatím uniknu!

Footnotes

  1. Žalmy 141:7 podle někt. rukopisů LXX, Syr (MT: naše)